Velkou část svého života jsem bydlel v rodinných domech. Mělo to řadu výhod, například to, že jsme si jako rodina mohli sami rozhodovat o podobě bydlení a také o finančních nákladech na provoz objektů. Kupříkladu bychom mohli investovat peníze do zateplení domu, do fotovoltaiky, tepelného čerpadla nebo krbového vytápění a mohli jsme ušetřit za vytápění i velké peníze. V současné době však bydlím v bytovém domě a tam se vše odehrává ve zcela odlišném scénáři. Do hry tu totiž vstupuje společný majetek, například v případě Společenství vlastníků jednotek SVJ.

Každý majitel bytu v bytovém domě je sice vlastníkem určité podlahové plochy daného objektu, tedy jistého podílu vlastnictví, jenže toto je jen teoretická báze. Ta reálná fyzická báze je pak dána skutečným hmotným stavem bytového domu, kam patří například střecha, výtahy, schodiště, vstupní dveře, okna ve společných prostorách, rozvody plynu a elektřiny v domě atd. Chci tím říci, že kdyby se o dům nikdo fyzicky i administrativně nepostaral, vlastníci jednotek by sice byli teoretickými vlastníky, ale po určité doby chátrání objektu by jim zjednodušeně řečeno dům mohl spadnout na hlavu. Mohlo by zatékat do bytů děravou střechou, mohl by se zaseknout výtah, mohly by být poškozené dveře, mohly by tu být závady na elektroinstalaci, co vedou k požáru apod.

Aby v domě všechno fungovalo homepartner.cz, o to se zkrátka někdo musí postarat. A tím může být někdo z domu jako např. předseda SVJ, anebo to může být externí správce. Výhodou externího správcovství je to, že tito lidé jsou profesionálové a starají se o to, aby vše v domě klapalo i dle platné legislativy. Profesionál by se měl zkrátka dopouštět méně chyb než amatér. Profesionální externí správce převezme veškerou administrativní i technickou agendu do svých rukou a lidé v domě tak mohou „klidně spát“, protože ví, že se o dům někdo skutečně stará a informuje ostatní na domovních schůzích o všem zásadním, co se tu odehrává.